Zdroj: Deník.cz 8/2016. Autor: Zdeňka Studená
Na skládce SONO PLUS, která se nachází v katastru obce Želechovice, byla zřízena nová kompostárna. Od 3.října začíná její oficiální provoz. Zřízení nové kompostárny znamenalo pro SONO investici 20 milionů korun. Z toho však podstatnou část kryje dotace ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP), který přiznal SONO dotaci ve výši 12 milionů korun.
Linka sestává ze speciální techniky
„Dotace ze SFŽP pokryla techniku a část nákladů na stavbu skladovacích boxů,“ říká současný předseda SONO Ivo Hynl. Právě technika je základem pro efektivní kompostování bioodpadu. „Jde o pět kusů speciální techniky, která zajišťuje drcení, překopávání a třídění biomateriálu,“ vysvětluje Ivo Hynl.
Linka sestává ze speciální techniky
„Dotace ze SFŽP pokryla techniku a část nákladů na stavbu skladovacích boxů,“ říká současný předseda SONO Ivo Hynl. Právě technika je základem pro efektivní kompostování bioodpadu. „Jde o pět kusů speciální techniky, která zajišťuje drcení, překopávání a třídění biomateriálu,“ vysvětluje Ivo Hynl.
První přichází na řadu nakladač, který přiváží materiál, poté putuje bioodpad do samohybného drtiče, ze kterého padá na hromadu. Během tlení se masa třikrát překopává blokovým nebo řádkovým překopávačem, dokud nedosáhne požadovaného stadia zrání. Poté materiál putuje do separátoru, kde se skrz buben proseje na jemný kompost. Kompost se bude skladovat v zastřešených boxech, odkud poputuje rovnou k odběratelům.
Kompost odebírají členské obce
„Kompost mohou nyní prakticky zdarma odebírat členské obce SONO,“ přiblížil Hynl. Cena je pro členy sdružení skutečně symbolická, 60 korun za tunu kompostu. Potřeba zpracovávat bioodpad odděleně vyplynula nejen pro SONO z legislativních změn. „Zákon stanovuje, že se nesmí bioodpad ukládat do směsného komunálního odpadu. Pro nás se tím naskytly dvě možnosti, jak bioodpad zpracovat. Měli jsme na výběr buď stavbu bioplynové stanice nebo provoz kompostárny,“ popsal situaci Ivo Hynl. SONO se nakonec rozhodlo pro levnější variantu – výrobu kompostu. „Na skládce již máme z let 2001 a 2006 dvě kogenerační jednotky na bioplyn, obě o výkonu 150 kW, dosud nám ale do distribuční sítě připojili jen jednu. Odběr elektrické energie z bioplynové stanice by nebyl zaručen, navíc by náklady na její pořízení byly zhruba sto milionů korun,“ vysvětlil Hynl. Jakým způsobem bude SONO prodávat kompost, je ještě otázkou budoucnosti. V současné době nelze odhadnout ani celkový objem bioodpadu. „Komunálního odpadu se sem naváží 60 až 70 tisíc tun ročně. Jaké bude množství bioodpadu, nechci předčasně odhadovat,“ uvedl předseda SONO Ivo Hynl.
Kompost odebírají členské obce
„Kompost mohou nyní prakticky zdarma odebírat členské obce SONO,“ přiblížil Hynl. Cena je pro členy sdružení skutečně symbolická, 60 korun za tunu kompostu. Potřeba zpracovávat bioodpad odděleně vyplynula nejen pro SONO z legislativních změn. „Zákon stanovuje, že se nesmí bioodpad ukládat do směsného komunálního odpadu. Pro nás se tím naskytly dvě možnosti, jak bioodpad zpracovat. Měli jsme na výběr buď stavbu bioplynové stanice nebo provoz kompostárny,“ popsal situaci Ivo Hynl. SONO se nakonec rozhodlo pro levnější variantu – výrobu kompostu. „Na skládce již máme z let 2001 a 2006 dvě kogenerační jednotky na bioplyn, obě o výkonu 150 kW, dosud nám ale do distribuční sítě připojili jen jednu. Odběr elektrické energie z bioplynové stanice by nebyl zaručen, navíc by náklady na její pořízení byly zhruba sto milionů korun,“ vysvětlil Hynl. Jakým způsobem bude SONO prodávat kompost, je ještě otázkou budoucnosti. V současné době nelze odhadnout ani celkový objem bioodpadu. „Komunálního odpadu se sem naváží 60 až 70 tisíc tun ročně. Jaké bude množství bioodpadu, nechci předčasně odhadovat,“ uvedl předseda SONO Ivo Hynl.
Zdroj: komunalweb & časopis Komunální technika 3/2017. Autor :Roman Paleček
Počátkem roku 1994 bylo rozhodnutím zastupitelstev měst a obcí okresu Litoměřice založeno Sdružení obcí pro nakládání s odpady (SONO) s cílem zajistit dlouhodobé řešení ekologického nakládání s komunálními odpady. Prvním úkolem bylo dobudování skládky odpadů a zabezpečení jejího provozu. Skládku provozuje od roku 1998 společnost SONO PLUS a kapacita skládky slouží k ukládání povolených odpadů z většiny území okresu Litoměřice i z části přilehlých okresů. Pouze u skládky ovšem nezůstalo. V roce 2009 byl zahájen zkušební provoz kompostárny, jejíž nynější roční kapacita dosahuje až 10 000 tun zpracovaného bioodpadu.
V Siřejovicích zvolili technologii zpracování kompostu v pásových hromadách. Aby bylo možno zaručit potřebnou kvalitu výsledného produktu, neobejde se provoz kompostárny bez profesionální techniky.
V Siřejovicích zvolili technologii zpracování kompostu v pásových hromadách. Aby bylo možno zaručit potřebnou kvalitu výsledného produktu, neobejde se provoz kompostárny bez profesionální techniky.
„Prakticky prvním strojem, který jsme zakoupili bez využití dotací, byl samojízdný drtič Husmann HFG IV. K němu poté přibyl překopávač kompostu WILLIBALD TBU 3P, bubnový třídič Seko Separator 50-MD, traktor New Holland T7300 a kolový nakladač PAUS. Na pořízení některých zmiňovaných strojů jsme využili dotace, ale ani druhý drtič Husmann HFG IV, který jsme zakoupili před rokem, k nim nepatří,“ popisuje vedoucí provozu Václav Krycner.
Zaujal a nezklamal
První z velkoobjemových drtičů Husmann sloužil do loňského roku k plné spokojenosti svých uživatelů. Byl proto nahrazen shodným modelem osazeným pouze odlišným motorem splňujícím přísnější emisní normy. „Samojízdný drtič, který přímo zakládá materiál do pásových hromad, nám plně vyhovuje. Dálkově jej ovládá obsluha nakladače, který drtič plní biologicky rozložitelným odpadem přímo ze svezených kontejnerů či hromad. Obsluha je již se strojem sžitá a pracuje tak maximálně efektivně. Ovládání výkonného robustního zařízení je přitom velice jednoduché. Spokojeni jsme byli též s životností prvního drtiče. Při zpracování velkého objemu materiálu se někdy nedá vyhnout nežádoucím příměsím, jelikož ne všichni občané jsou ukáznění. Ale kromě výměny drticích kladiv jsme se nesetkali se závažnou závadou. Je pravdou, že pracovní nástroje nejsou lacinou položkou, ale s tím se při plném zápřahu techniky musí počítat,“ hodnotí Václav Krycner.
První z velkoobjemových drtičů Husmann sloužil do loňského roku k plné spokojenosti svých uživatelů. Byl proto nahrazen shodným modelem osazeným pouze odlišným motorem splňujícím přísnější emisní normy. „Samojízdný drtič, který přímo zakládá materiál do pásových hromad, nám plně vyhovuje. Dálkově jej ovládá obsluha nakladače, který drtič plní biologicky rozložitelným odpadem přímo ze svezených kontejnerů či hromad. Obsluha je již se strojem sžitá a pracuje tak maximálně efektivně. Ovládání výkonného robustního zařízení je přitom velice jednoduché. Spokojeni jsme byli též s životností prvního drtiče. Při zpracování velkého objemu materiálu se někdy nedá vyhnout nežádoucím příměsím, jelikož ne všichni občané jsou ukáznění. Ale kromě výměny drticích kladiv jsme se nesetkali se závažnou závadou. Je pravdou, že pracovní nástroje nejsou lacinou položkou, ale s tím se při plném zápřahu techniky musí počítat,“ hodnotí Václav Krycner.
